Floristika - Praha

Květiny bývají často součástí nejrůznějších výzdob. Kytice jsou také vhodnou pozorností pro ženy nejen při významných událostech. Pěkné naaranžování květin však není jednoduchou záležitostí. Zkušeným floristům ale nedělá problémy.

Floristika

Aranžování květin má dlouhou historii. S jejich úpravou se setkáme již ve starověku Egyptě a Číně. V Evropě byly květiny oblíbené zejména v antickém Římě. V Ásii měly květinové dekorace náboženský charakter. Úprava květin byla zde žádána hlavně před významnými svátky. Naproti tomu v Evropě jejich aranžování má více dekorativní význam. U nás se o rozvoj floristiky zasloužila především výstava Flora, která se v Olomouci koná od roku 1967, avšak již v padesátých letech minulého století zde probíhaly významné zahradnické exhibice pod jinými názvy. V poslední době je zaměřena hlavně na zahrádkáře. Také v menších městech jsou pořádány zajímavé floristické výstavy.

Úprava květin

Aranžování květin závisí na hodně tradicích. Úpravu také ovlivňuje fantazie a kreativita aranžéra. Běžné jsou kytice z jednoho nebo pouze několika druhů květin. Ty se vybírají podle jejich výdrže. Ke květinovým druhům, které vydrží delší dobu, aniž by ztratily na své kráse, patří růže, karafiáty, lilie a alstromerie. Někdy se ke kyticím dodává navíc zeleň. Pro milovníky květin jsou také zhotovovány pestré vícedruhové kombinace. Pugety je také možno vhodně doplnit nejrůznějšími dekoracemi a doplňky. Při aranžování květin je nutno dbát na jejich proporce. Tyto poměry jednotlivých částí by měly být z estetického hlediska smysluplné. Důležité je také upravit stonek na vhodnou délku. Svou roli hraje také poměr šiřky a výšky. Ten je nejčastěji 3:5 nebo 5:3. Na celkový charakter kytice má rozhodující vliv její složení. Jednodruhové typy lépe vyzdvihují krásu použitého rostlinného druhu. Svou roli při vytváření kytice hraje symbolika barev a tvarů. Může jít například o počet květů. Lichý byl určen pro živé a sudý pro mrtvé. V dnešní době jsou populární spíše kompaktní kytice připomínající svým tvarem snop. Jinak tomu bylo ve 20. století, kdy převažovaly volnější druhy. Jejich tvar může být symetrický nebo nikoliv. Jako dárek jsou vhodné gerbery, růže nebo anturie. Oblíbené jsou rovněž orchideje. Běžně se setkáváme s člunatcem, mezi cennějśí druhy pak patří střevíčník či strelicie královská. Pro dekorace interiérů jsou ideální sedmikrásky, zlatice nebo třešně, které se ale moc nehodí do dárkovych kytic. Na smuteční vazby a do hřbitovních váz lze použít bílé a rudé karafiáty. K pietním příležitostem jsou také vhodné chryzantémy. Kytice se také dělají z umělých květů. Pro jejich trvanlivost jsou využívány především na ozdobu hrobů. Umělé kytice však mohou dobře působit i jako dekorace interiérů. Narazit lze i na vazby se sušených květů. Ty jsou určeny především jako ozdoba domácností. Kytice dělíme podle způsobu přikládání stonků. Objednat si můžeme také lepenou nebio vpichovanou kytici.

Ikebana

Z Japonska pochází technika aranžování nazvaná ikebana. Tento název znamená v japonštině doslova oživlé květiny. Setkáme se také s pojmenováním kadó. Na rozdíl od západních aranžerských způsobů se ikebana snaží především o harmonii konstrukce, rytmu a barev. Tato technika se nevěnuje pouze úpravě květů, ale stejný důraz klade také na stonky, listy a vázy. Struktura tohoto aranžování květin vychází z linií charakterizující nebe, zemi a lidstvo. Ikebana má dlouhou historii. Japonci převzali aranžování květin od Číňanů. V Číně bylo tehdy spojeno s buddhistickou filozofií, která určovala pravidla uspořádání květin a tvary vázy pro ně. První květinová výzdoba dala vzniknout soustřednému systému aranžování známého dnes jako Šin no hana. V 15. století dochází k popularizaci ikebany. Velkou zásluhu na tom měl japonský šógun Jošimasa a slavný malíř Sóami. V té dobé také vznikl koncept reprezentace tří prvků - nebe, lidstva a země. Buddhistické tradice ovlivňují umění ikebany dodnes. Některé barvy jsou považovány za nešťastné. Například červené květiny jsou spojovány s ohněm. Používají se proto většinou při pohřbech a jiných smutečních událostech. Některá čísla jsou považována za nešťastná. Proto počet květin v kytici se od nich musí lišit. Protože lichá cifry se vyhýbají symetrii, pugety jsou tvořeny kusy v sudém počtu. Klasifikace květin má také vliv na tvorbu kytice, které se spojují ve třech variantách. První je složena z typů představujících nebe, lidstvo a zemi. Druhou kombinací jsou květiny reprezentující zemi, vzduch a vodu. Třetí pak tvoří spojení otce, matky a dítěte. U složení symbolizujícího nebe, země a lidstvo je nejdelší stonek zvaný šin symbolem nebe. Jeho délka by měla odpovídat velikosti nádoby. Sklon tohoto stonku by pak měl být 15 stupňů směrem dopředu. Druhá linie soe je symbolem lidstva. Měla by být odkloněna 45 stupňů od hlavní osy. Takto budí dojem, že vyrůstá stranou celku. Třetí linie se nazývá hikae nebo tai. Oproti soe se aranžuje opačným směrem a odklání se o 75 stupňů.

Techniky úpravy květin

Častým způsobem je lepení. Při něm se používá lepící pistole a rychleschnoucí lepidla. Při aranžování květin se pracuje rovněž s podložkami. Ta zvětší objem kytice, čímž ve výsledku zvýší atraktivitu celé kytice. Podložka také slouží ke zpevnění pugetu a může být oporou pro zeleň. Dá se také různě ozdobit a tak zvýšit úroveň celkové dekorace. Podložky se nám nabízí s drátěným základem, pokryvem z juty, papíru nebo textilu. Při aranžování květin se využívá také voskování. Pokud je provedeno kvalitně, zvýší dokonale celkovou atraktivitu kytice. Voskují se také řezné rány, které se po aplikaci vozku zchladí. Další technika úpravy květin pracuje s umělým sněhem. Věnce a kytice se stříkají roztaveným parafínem. Tato úprava dodává zasněžený vzhled a působí rovněž jako prevence proti opadu jehličí. Pro celkové zvýšení atraktivity kytice se používají nejrůznější navlékací materiály. Technika skobičkování spočívá v připevňování materiálů pokladu. Skoby tvoří zpravidla kousky tvrdého drátu upraveného do tvaru písmene "U". Někdy se pro skobičkování používají špendlíky. Oblíbenou technikou při úpravě květin je vypichování. Tato technika spočívá ve vpíchnutí části rostliny, které musí být dostatečné hluboké a pevné. To zaručí stabilní upevnění, které vydrží i případnou manipulaci s kyticí. Pro vpichování se používají různé materiály. K nejrozšířenějším z nich patří polystyren. Více neź pro vpichování se tento materiál hodí ke skobičkování lepení. Další hmotou vhodnou ke vpichování je florex. Práce s ním je snadná, ale větším počtem vpichů často dochází k poškození materiálu. Vpichování lze provádét rovněž do slámy. Ta však zajišťuje pevnost pouze dočasně a při práci s ní je nezbytné použít kolíky.

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id26896 (ck#554)


Přidat komentář